Litosféra
Litosféra je pevný obal Země tvořený zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště. Její tloušťka se pohybuje obvykle v rozpětí 70-100 km, extrémní hodnoty představují zhruba 2 km, kterých dosahuje na oceánské kůře, a 150 km, kterých dosahuje pod masívy horstev.
Litosféra nepředstavuje kompaktní obal, je rozčleněna na mohutné bloky - litosférické desky, které "plavou" na plastické vrstvě zemského pláště (tzv. astenosféra). Rozlišujeme litosférické desky oceánské a pevninské, které se navzájem k sobě neustále pohybují a tak přeměňují tvář planety Země. Jejich pohyb je vůči sobě těžké popisovat a tak se jejich pohyb vztahuje vzhledem k osám Země a nebo k horkým skvrnám (hot spots). To že se litosférické desky pohybují, můžeme pozorovat pomocí
- geodetických měření
- magnetických anomálií tzv. paleomagnetismus
- opsaných kružnic kolem transformích zlomů
Litosférické desky se k sobě buď:
- přibližují - dvě litosférické desky se pohybují proti sobě, což má za následek jejich srážku. Jedná se o pohyb konvergentní. Můžou nastat následující možnosti, jedna deska se začne podsouvat pod druhou (subdukce - typická pro oceánsko-kontinentální rozhraní; obdukce - oceánská deska se začne nasouvat na pevninskou desku) a nebo se dvě desky zapříčí a nastane horotvorný proces (orogeneze). Příkladem je se zasunující Indická deska pod Euroasijskou, což vyúsťuje ve vznik Himalájí.
- oddalují - jedná se o pohyb diskordantní, typický je pro oceánské příkopy, kde vzniká nová oceánská kůra. Příkladem je Středoatlantský hřbet.
- transformní rozhraní - jedná se o pohyb dvou desek vedle sebe. Ani jedna se nezasouvá pod druhou, jenom o sebe třou rozhraním, což má za následek uvolňovaní obrovských hodnot energie v podobě zemětřesení. Příkladem je zlom San Andreas v Kalifornii v USA.
- trojný bod - místo, kde se setkávají tři tektonické desky.
Myšlenku deskové tektoniky jako první vyslovil německý geolog A. Wegener (1880-1930) ve 20. letech 20. století, když si povšiml zvláštní podobnosti mezi pobřežím Jižní Ameriky a Afriky. Myšlenka se ale naplno ujala až s dalšími vědeckými objevy v 60. letech 20. století, kdy se práce ujali geologové Wilson, La Pichon a Hess.
Teorie deskové tektoniky vysvětluje:
- pohyb litosférických desek
- přenos energie a tepla mezi vnitřním a vnějším obalem
- látkovou a chemickou bilancí zemské kůry a zemského pláště
Co to je?
(Jája, 30. 11. 2008 19:29)